u nás to bylo to samé v podstatě ze dne na den a s určitými přestávkami to pokračovalo 4 měsíce. malý ale ani nebyl moc zvyklý na hlídání. bylo to náročné a nyní to pozoruju u spolubydlící. malý 2 týdny šílí, pak má týden, kdy si i dojde do sprchy a já hlídám a pak zas to samé. lituju ji, je to strašné. mě se vyplatilo racionální chování - určit si, co je nutné (sprcha, záchod, základní jídlo) to jsem dělala i kdyby měl řevem barák zbourat. vždycky sem se snažila být klidná, nenechat se vystresnout a pokud možno ho mít poblíž nebo svěřit člověku, kterýho znal dobře (otec). tohle jsou prostě věci, přes který vlak nejede. ostatní jsem prostě absolvovala s dítětem v náručí. ber to jako přechodný období a pořád si to opakuj. vlastně to značí, že tvoje dítě je v pořádku, je to součást vývoje a pomalu se to vytratí