Asi dva dny zpátky se naše pohodová dcerka stala postvičkou z hororu. Je zvyklá na hlídání od obou babiček, nikdy nebyl problém.. Nyní neustále řev. Jakmile jí chceme postavit na zem, nedejbože udělat úkrok stranou, dojít si na WC, uvařit - nemožné. Okamžitě srdceryvný pláč, slzy jak hrachy. Je to separační úzkost? Co s tím?? Nechápu ten přerod ze dne na den o 180 stupňů.. Znáte to? Přejde to? Jsem už trochu trop s nervama..