Jsi vytrvalá...

Překvapilo mě jaká "reakční šoková vlna přišla" a jaký měla podtext - jak bez něho budu dál žít??? Když tsunami přešlo a dokázala jsem to postupně "poskládat". Dobře mi tak, vždyť jsem to viděla. V tom fofru to ani nemohlo přijít na pořad dne.

Nemohla jsem se vypořádat s jeho záměrnými promyšlenými naschvály. Paranoik nejsem.

Srovnala jsem se cca po pěti letech - sama. Nic jiného mi nezbylo viz. naschvály. Ráda bych se opřela na chvilenku o nějakou dobrou duši, odtáhli se - opřela jsem se tudíž o sebe, i když už nebylo téměř o co. Přiznala jsem si svoje "hlouposti" jako holý fakt bez výčitek.

Měla jsem odejít dřív. Impulsy jsem měla, odvaha neměla dostatečný upgrade. Zůstala jsem "kvůli dětem" - což se později ukázalo taky jako

Už je to skoro patnáct let a já story použila pro cestu dál. Podle mého jsem se poučila dost razantně, přeskládala priority a rozšířil se mi úhel pohledu na žití jako takové. Přiznávám, že mě to posunulo tam, kam jsem vůbec netušila, že mohu dojít.

Byla jsem jako kůň, který táhne dokud může. Naučila jsem se nereagovat na bič (jedno jestli vlastní nebo u jiných), vyklusávat a občas se zastavit, zařehtat a potřást jen tak hlavou. Krok za krokem se učím volně běžet a kochat se.

P.S. Ex je vytrvalý a dodnes dělá naschvály. Kupodivu se začaly poslední dobou obracet zpátky na něj jako bumerang. Snad mu to brzy taky dojde . Zaslouží si to, vlastně mi tím, co udělal, pomohl.