Ale v této souvislosti jsi mně připomněla mou dospělou, a jinak zodpovědnou, dceru, která přišla s tím, že nějací známí mají štěňata a že jedno se jim nepodařilo udat, takže ho chtějí nechat utratit, pokud si ho někdo nevezme. A dcera teda řekla, ať se připravíme na přírůstek.
Dost zírala, když jsem jí řekla, že jestli si ho chce vzít, tak až do svýho bytu, ne rozhodně k nám a že to je její zodpovědnost.
Prej - mami, ty bys ho vyhodila? Já - ne, dopředu říkám, že u nás v domě nebude a starost půjde za tebou. Ona - já ale nemůžu, přece jezdím na kolej. Já - no tak si ho nejspíš vzít nemůžeš.
Dost mě její přístup překvapil, fakt jo.