Přidat odpověď
Když jsem byla těhotná (asi 3 týdny před porodem), tak prý bylo nežádoucí, abych šla dědovi na pohřeb... mrzí mě, že jsem si ten názor nechala vnutit.
S cca roční dcerou jsme byli pozvaní na chalupu - kolegové od manžela z práce si ji zamluvili na víkend, na horách, žádný luxus, klasická turistická chata. Manžel byl z nich jediný ženatý a jediný s dítětem, ostatní svobodní (přítelkyně s sebou měli), o dětech ani páru. Sice nás pozvali jako rodinu, ale bylo vidět, že to dítě jim tam krapet vadí, pak nás tahali na výlet (i jsme tak sami mysleli že bychom šli a měli půjčenou krosničku), no ale dcera zrovna pár dnů předtím začala chodit a nechtěla v té krosně vůbec sedět, po půl hodině jsme řekli že se vracíme (měl to být celodeňák) a budem na chatě. Koukali na mě jak na totálně línou lemru, která neujde ani pár kiláků (já, která na horách prochodila pohory).... Nepochopili, že dceři plácek za chatou bude krásně stačit a oni nebudou mít tu čest se vztekajícím se batoletem... To mě sice mrzelo, ale pak mě dostala jedna holčina s takovou osobní invektivou typu "to až JÁ si budu válet šunky na mateřský, tak taky klidně budu píct buchty, ale TEĎ prostě NEMÁˇM ČAS" (to bylo za to, že jsem po půlnoci zadělala na buchty a v půl páté ráno je šla péct abychom přivezli s sebou něco.....)
Předchozí