Co se týká u vlastní rodiny, tak u mých obou babiček (ale u nich to tak měla prý i moje matka se mnou). Babička mě třeba jednou odmítla, že nesmím jít dál, když jsem ji poprosila, jestli bych u ní mohla nakojit mimino a tak dále. A to jsem ten den měla narozeniny. Ale je to jen jedna věc z tisíce. Nikdy jsem to neobrečela, protože ony jsou prostě takové obě dvě. Ta druhá mě od doby, co jsem poprvé porodila nechává stát s dětma za oknem a vykládáme si přes okno. Nevím, co by se stalo, kdyby nás pozvala dál. Ale jako neřeším to, chápu to, je to jejich život.