Když přišlo mimi tak jsme v obytném společném prostoru vyklidili sedačku a místo ní dali široký nízký skládací futon, na který jsme se vlezli všichni, takže se tam buď rochnilo mrně nebo někdo z nás s ním. Prostě jsme jen přisedli nebo přilehli, věnovali jsme se svým věcem a mimi nás mělo jako přelezku, muchlovací trenažer, okusovátko, oslintávátko... Pokud se stalo, že mimi tak pokročilo, že se "skutálelo", nechytali jsme nerva, protože se skulilo z pěti centimetrů a když objevilo tuto možnost, byl to ten správný miminkovský adrenalin. Hodně záleží jaké máš možnosti ty, co potřebuješ pro "svoje maminkovské" bezpečí...