Přidat odpověď
Mirku, my máme velmi rozmanitou rodinu. V době, kdy všechny děti chodily do školy, my do práce a všechno bylo potřeba logisticky zvládnout a být včas na svém místě, jsme měli zavedené rituály. Ráno jsme pustili desku s písničkama (tehdy jsme ještě měli gramofon), který děti milovaly, a kterou jsme společně předešlý večer nachystali, potom jsme obešli dětské pokojíčky, přitulili se k dětem a špitali jim do ouška: "Dobré ráno, broučku (nahraď jménem), začíná nový krásný den, čeká na nás, abychom spolu něco prožili" atd., podle situace. Pokud bylo dítě neochotné vstávat, dávali jsme mu nějaký čas, hladili ho po zádech, a povídali jsme mu, co všechno budeme ten den dělat, na co se můžeme těšit.
Kromě toho jsme se ráno museli prostřídat při různých dalších úkonech, takže každý věděl, že když něco nezvládne ráno, má smůlu, popř. mu to zůstane na odpoledne. Odjezd do školy byl jasnej ode dne, kdy jedno z našich dětí zdržovalo tak dlouho, až jsme se rozhodli (po předchozím sdělení, že za tři minuty odjíždíme) opravdu odjet. Počkali jsme sice o pár metrů dál, ale bylo to velmi účinné.
Je pravda, že jsme nestudovali žádné příručky o výchově, ale vychovávali jsme je tak nějak podle intuice. Jsem toho názoru, že na dítě je potřeba se naladit, a potom si už svoji výchovu víceméně řídí samo. Takže netvrdím, že náš systém a naše zkušenost bude fungovat i jinde.
Předchozí