Jelikož jsem se rozhodla stát členkou církve, kterou jsem odmalička neměla ráda, roky a roky proti ní něco měla, mluvila proti ní a viděla na ní jen chyby, tak jak jinak si to vysvětlit než jako Boží zásah? Staly se mi určité věci, díky nimž jsem se více otevřela, a najednou jsem to všechno viděla a cítila jinak. Všechno mi do sebe začalo zapadat a najednou jsem v hloubi duše a ve svém srdci pocítila, že je to tak správně...

Mám se ještě dále ptát? Za svou cestu víry jsem se modlila opravdu mnohokrát...

Modlila jsem se špatně, když se ze mě stal katolík? Je špatné být katolíkem?