Ahoj risulko, jako by jsi psala o mém otci....něco podobného jsme doma zakoušeli a ještě občas zakoušíme, jen okolnosti už jsou jiné. Nicméně ti úúúúplně rozumím. Můj táta sice nebyl tak silný jako tvůj, ale v podstatě celý život "co já ho pamatuju" měl sklon k obezitě a byl dosti obézní k tomu nevrlý despotický no prostě přesně jak píšeš ty..život s ním stál za h*...a ještě pořád a všude spal a prudil Potom jsem já náhodou přišla na to že mám problémy se ŠŽ a jeho tatínek a sestra je mají/měli taky...po "samostudiu" příznaků jsem dospěla k názoru že i on by je mohl mít. Jenže když jsem mu nastínila že by se mohl u svého dr. zmínit aby mu udělal aspoň odběry tak to teda "stálo za to" co jsem si vyslechla. Jenže on už měl asi slabý infarkt a dost kouří a alkoholu se taky neodříká, a měli jsme strach že usne za volantem, tak jsem potupně před jeho návštěvou lékaře zavolala sestřičce jestli až mu bude měřit tlak jestli by mu nevzala i krev na hormony ŠŽ a aby s ním jednala tak trochu jako s děckem kdyby remcal. No a ve finále měl hluboce sníženou funkci a teď se léčí, zhubnul a už nikde tak nespí...i to jeho jednání bych řekla že se zlepšilo..Akorát škody napáchané jeho jednáním z minula už nespraví.....