Já jsem už v záchvatu únavy a stresu reálně uvažovala, že dám nejmenší k adopci. Několik let jsem se normálně nevyspala. Nic se s ní nedá dělat, jen řve a řve (teď je to asi týden lepší), pořád ji musím nosit a kojit, nechce jíst. Když ji oblékám, dělá takové scény a tak sebou zmítá, že se kolikrát fakt hodně třískne do hlavičky... Chtěla jsem to udělat pro její dobro, protože už jsem měla fakt chuť jí naplácat. Fyzické tresty nepoužívám, navíc u 15měsíčního dítěte to je pro mě nepřípustné. Měla jsem strach, že mi rupnou nervy, přestože ji miluju. Teď začala trochu jíst, chvilku se i sama zabaví. Doufám, že se to ještě zlepší, ale už jsem se sama uklidnila.