Žluťásku "Pro mě je zásadní žít v souladu se sebou samotnou. A milovat bližního svého jako sebe sama. Byť nejsem křesťanka, tohle je mi hodně blízké. Ne proto, že mi to řekl Bůh, ale proto, že se mi to fakt osvědčilo. Znamená to pro mě, že člověk musí milovat nejprve sám sebe, aby mohl milovat bližní. To samo o sobě vylučuje obětování se. Obětovaný se často stává obětí a málokdy vlastně nakonec svý bližní dokáže milovat."

tohle do zlata tesat.

Ananto, naprosto rozumím Tvému vzteku a té nesnášenlivosti - také bych to tak asi měla, kdybych se cítila do něčeho takto tlačená - takový až fyzický odpor, až se člověku všechno tím odporem svírá a kroutějí se mu prsty u nohou.

Myslím, že to je zdravý signál, že TUDY CESTA NEVEDE. A možná jsem to už říkala, ale jako problém vůbec nevidím to přestěhování jako takové (protože kdybyste přemýšleli fakt spolu, jako jedna jednotka, která patří k sobě, tak byste velmi pravděpodobně vymysleli nějaké řešení, které by bylo možná ne ideální, ale přijatelné pro oba), ale v tom, že jeden z dvojice říká JÁ NEUSTOUPÍM ANI O KROK, USTOUPIT MUSÍŠ TY A KDYŽ NE, TAK S TEBOU NEBUDU.

To je pro mě tak nepřijatelné, že se mi z toho ty prsty u nohou kroutí i teď u monitoru, když tohle píšu.