"Chci se zalibit pouze jemu."
Jsem ateistka, a nemohu posuzovat víru. Myslím si ale, jako ateista, že "chtít se zalíbit" (komukoli) není dobrá cesta k "milování bližního svého jako sebe samého", neb jsme si všichni rovni, nejen "před" Bohem, ale i s Bohem...aspoň s mým virtuálním potenciálním Bohem
Naopak, člověka nejvíc osvobodí, když se nikomu "zalíbit" nepotřebuje - a neznamená to, že by se pak choval nutně "méně morálně". Možná často naopak - nepáchá křivé věci, kterými si mrzačí vlastní nitro jen pro "zalíbení" se jinému nebo Nejvyššímu. Když to hodně zvulgarizuju (omlouvám se), tak třeba nebudu se potřebovat "zalíbit" šéfovi tím, že se s ním vyspím, přestože bych to jinak neudělala.