Čistý pragmatismus. Vyplácí se to.

Když se chovám čestně, splním co slíbím, nikoho neošidím a tak, tak se mnou lidi rádi jednají a mám to u nich dobré. A baví se se mnou lidi, o které stojím - neumím si představit, že by se se mnou bavili, i kdybych se chovala jako sfině.

Můžu v noci klidně spát (i když to bych mohla i tak, kdybych měla dostatečně hroší kůži).

Nemusím se bát kriminálu.

Když mluvím pravdu, nemusím si pamatovat, co jsem komu nalhala.

Co bych mohla získat nemorálním chováním? Sympatie někoho, kdo není úchyl, asi těžko, takže co? Peníze nebo materiální výhody? A co z toho? Můžu nosit jen jedny kalhoty najednou a do žaludku se mi vejde taky omezené množství, zlaté hajzlíky nepotřebuju a na věci, které fakt potřebuju, si můžu vydělat i normálně.

Takže škodit někomu by byl zbytečný opruz s pochybným ziskem. A na to jsem moc líná