No s tím zasnoubením to bylo takto:
Bavili jsme se o tom už nějakou dobu (cca půl roku) - byl to můj nápad (Co kdybychom se zasnoubili?) a zároveň jsme nezávisle na tom plánovali výlet do Paříže (sen nás obou a první společná "dovolená" v cizině). Jednou při večeři a plánování té dovolené on poznamenal - "A co kdybychom se zasnoubili v té Paříži, to by bolo dobrý, ne?" (Já souhlasila, nčež on se pak "ujišťoval", jestli zasnoubení znamená, že se do roka MUSÍME vzít. Tak jsem mu řekla, že nemusíme, že se můžeme vzít kdykoliv a ne přesně za rok a s tím on soulasil.)
A já se toho chytla. V Paříži jsme zašli do zlatnictví, koupil mi prstýnek a druhý den na Eifellovce mně požádal o ruku (Chceš si mně jednou vzít?)
Znovu opakuju, že to nedělám (na svatbě netrvám) kvůli mojí (či jeho) mamince nebo rodině, ale kvůli nám - chci, abychom byli rodina, přeji si sdílet jeho příjmení a být jeho manželka.
Ohledně zařizování svatby (mám vymyšleno...) to jsem mu jen řekla, aby věděl, že po něm nechci nějaké zařizování, nebudu ho tahat po květinářství apod. Aby věděl, že o organizaci se postarám, on nemá moc rád zařizování, lítání po úřadech, nákupy atd. Nepodala jsem mu to stylem "Já už jsem všechno vymyslela..."