Promiň, ale zavolala jsi na ní sanitku a nechala jí hospitalizovat proti její vůli. To člověk tomu druhému už nezapomene, aspoň já bych ti to neodpustila. Chápu, že bys byla hrozně nerada, kdyby zemřela, ale musíš pochopit, že je to její život. Nikdo z nás si nevybral, jestli chce přijít na svět. Co čekáš, že s ní tam na té psychiatrii teď bude? Že jí "vyléčí"? Možná ano, budou jí předkládat svůj vlastní názor na život a smrt a možná jí otamtud nepustí, dokud jí nezlomí a nepřizná, že má svůj život patřičně ráda. Naše společnost se dívá na lidi, kteří se pokusili zabít jako na duševně nemocné, nechtějí s připustit, že i toho je jedna z cest, kterou si může člověk svobodně zvolit. Všude ta psychiatrická propaganda... učí nás věřit víc doktorům než sami sobě a vlastní názor, pokud se neztotožňuje s názorem většiny, je známkou důševní nemoci. Vím, že mě za to odsoudíte, ale byla to její volba. Možná jí teď v té nemocnici její názor skutečně změní, ale to neznamená, že jejich názor je ten správný. Je mi jí moc líto a i těch, co se jí snaží pomoct. Pomoct můžeme jenom někomu, kdo o tu pomoc stojí a ne se mu snažit vnucovat svojí pravdu. Chápu tě, nechceš bez ní žít a proto omezíš i její svobodu. Všichni to teď zaonačí tak, že byla v šoku a že to udělat vlastně nechtěla, ale to by znamenalo pošpinění důstojnosti vlastního názoru a svobodného rozhodnutí.