Jasně že jo....občas to přijde.
To padání na hubu a následný smutek, když jsou děti u otce, přichází pravidelně, resp. permanentně se střídají tyto stavy...
A to smutnění se taky ještě občas objeví, obzvlášť se mi vybavuje skutečnost, že mi oznámil, že mě nikdy neiloval a že jsme nebyli nikdy víc než kamarádi a na dotaz, zda si se všemi pořizuje dvě děti (a auto a hypotéku), tak mi odpověděl, že si je pořídil jen proto, že já jsem chtěla. A že to se mnou byla hrůza.....taky si nikdy nestěžoval, kdyby cokoliv vytkl, s čímkoliv byl nespokojen, tak bych na tom zapracovala, na rodině mi záleželo. ale to on ne, raději mlčel a pak ze dne na den zmizel.