Šimi, my se před víc jak rokem nerozváděli, ale "jen" rozcházeli a popravdě, bylo mi smutno, víc jak dva měsíce vážně intenzivně... A pak najednou začalo být líp. Bohužel to s tím "stíháním" mám teď - přítel jde občas do hospody a protože chci vědět, kdy asi dorazí, nebo (když nejsem doma) chci, aby mi poslal smsku, že dorazil ok domů, tak jsem jak stíhačka.
Ale bývalej mě taky podváděl, dodneška nechápu, jak to mohl udělat. Trpěla jsem jak pes, když jsme se rozešli, já se stěhovala a on už u ní samozřejmě spal a podobně. On měl dokonce dvě děti, na ty si občas vzpomenu ještě dnes, jak se asi mají. Ale jako zadostiučinění beru to, že to po roce ukončili a už spolu nejsou (kdo s kým nevím, ale to je fuk). Prostě to bylo totéž - on šťastnej, já pořád ubrečená a dneska je sám on. Já teda dneska nějak extra šťastná nejsem, ale to by bylo zase na jiný povídání...
Prostě hlavu vzhůru, jeden den se to překulí a začne být líp!