Jé, to je jako u nás Prý - kdyby mohl, tak by nám dal, ale on nemá Já bouchnout nemůžu, to by se pak naštval a nedomluvíme se vůbec Tak mu - jak blbec - pořád dokola vysvětluju, že je na tom, pořád líp než my. Jenže já narozdíl od něj kromě dítěte ještě pracuju, on si teď musí užít života, odpočinout, chce dělat už jen to, co ho bude bavit Takže pracovat bude také jen, když bude chtít. Hele, ale jí to nevadí, ona vydělá za něj, oba jsou spokojení, takže to je vlastně dva ze tří (vlastně čtyř - máme dítě), takže to tak asi má být. Já to i rozumem chápu, ale smutno mi je. Kdyby ze mě nedělal blbce, mohla bych vzpomínat i po rozchodu na dost let krásnýho život a že to byla láááska. Takto se nějak nemám čeho chytit, přijde mi, že zklamal a nevážím si ho. Já vím, že člověk nemá raději od ostatních očekávat, tím se nemůže zklamat. Ale to je teorie