No u nás to šlo vyloženě do krajností jako plesnivé oblečení, plesnivé nádobí za postelí nebo kusy jídla pod gaučem. Když jsme si rozdělili místnosti, že budeme nějaký čas jen žít vedle sebe, tak do jeho pokoje se nedaly ani otevřít dveře přes tu haldu špinavých hadrů na zemi smíchaných s čistýma, co jsem mu vyprala a uložila na skřín, jenže jemu to bylo jedno, takže když mu spadli na zem, tak je klidně promíchal s těma špinavejma a zablácenejma od fotbalu a spocenejma z fitnesu. Postel zásadně nepovlečenou a to ani prostěradlo, nádobí, kam se podíváš, většinou s plesnivými zbytky jídla, misky s jídlem nebo pitím na zemi, v tom pohozené smradlavé ponožky. Za celou dobu, co tam žil si tam neuklidil, nevyluxoval, nepovlíkl postel. Měl štěstí, protože jsem mu tam občas musela vlézt pro nádobí, které nám došlo, takže tuhle část jsem za něj uklízela, ostatně prala jsem mu až do poslední chvíle, jinak by pohazoval špinavé oblečení tam, kde z něj spadlo. Ještě nějakou dobu po tom, co jsem se odstěhovala jsem naprosto maniaticky chodila a šůrovala, leštila a blejskala všechno každý den. Naštěstí jsem se z toho dostala.