-je skvělý termín. Asi jsem to měla já, i když trochu jinak. Měli jsme s mužem domluvu na jméno pro syna, na dívčím jsme se nějak nemoli shodnout. No a když se vykulilo děvče a chtěli po mně jméno ( v dávných dobách), nevěděla jsem co říct. A PA mně nakonec navrhla, abych dala dceři svoje, že to se manželovi jistě bude líbit. Vždycky jsem byla proti jménu po rodičích, ale ta poporodní nerovnováha... To jméno se v naší šíroké rodině objevuje v nejméně 5 generacích.