Na cit na energie a duchařiny jsem příliš "zemitá" ale každopádně jsem si kdysi pronajala moc krásný a útulný byt a naprosto se v něm nedalo bydlet. NIKDY se mi to nestalo, ale tam se prostě nedalo spát. I po Rohyponolu jsem spala maximálně 2-3 hodiny, začaly mi padat vlasy, pořád jsem tam měla jakoby stažený žaludek a byla strašně nervozní. Pak jsem přetáhla postel na druhou stranu pokoje, bylo to trochu lepší, ale pořád děs.. Po 4 měsících si bývalá nájemnice přišla pro poštu a říkala: Tak co, jak se Vám tady spí ? " a říkala, že taky to bylo peklo a že žít se tam nedalo.. No mazala jsem tam odsud smykem.
Od té doby se to nikdy už nestalo, a proč tak hezký byt byl z tohoto důvodu neobyvatelný jsem nikdy nezjistila.