Babeta hlavně byla taková kupovaná buchta ve staniolu. Docela dobrá, piškotová s citronovou esencí, žlutá.
A taky to byly vložky. Úplně obyčený, buničitý, s takovou síťkou navrchu. Nad těma jsme se pěkně ofrňovaly, ženemají lepící pásek a nejsou neprotékací. Co bych za ně dnesla dala..
Jména se líbí každému jiná, což je dobře.
Moje jméno, které je teď módní, bylo době, kdy jsem chodila do školy, jméno pro exoty a smáli se mi všichni včetně učitelů. Nejvíc jsem si přála jmenovat se Jana nebo Petra, jako všechny ostatní holky.
Ale když jsem dělala učku, bylo docelapeklo, jak se všechny děti jmenují stejně. Byla jsem vděčná za každé jméno,které jsem neměla v kádru několikrát. Elišky, Anežky, Anetky, Aničky, Davídkové, Matýskové, Kubíčkové a Matyáškové všude. A když ne ti, tak Terezka s Honzíkem. Takže za mě Milada i Alois vpřed.