Dítě jako zbraň používají i ženy. A někdy zafunguje jako zbraň, ač to není prvotní úmysl.

Kamarád teď doslova přišel o čtyřletého syna. On i jeho žena jsou cizinci z jedné vlasti, přišli do ČR asi před třemi lety i se synem, oba tu pracovali, oba celkem kariéra, on si vzal hypotéku a koupil tu byt. A pak manželka zažádala o rozvod a svěření syna do péče (u nich ve vlasti). Doteď bydlela v tom bytě, za který on platil hypotéku, on byl někde jinde v nájmu. Syn sice prožil většinu života zatím v ČR, ale trvalé bydliště měl v původní vlasti. A u posledního stání svěřil soud syna do péče matky (u otce dva dny v týdnu a každý druhý víkend) s tím, že jí i odsouhlasil návrat do vlasti. A kamarád tu dluží částku na příštích dvacet let a je tu uvázaný. Právně je to sice dluh obou manželů, ale smlouva je psaná na něj, takže nejdřív půjde banka po něm, pak se bude zabývat bývalou manželkou, která mezitím zmizí v zahraničí. Ani jsem z něho nedostala, jak soud rozdělil majetek a dluhy, při posledním telefonátu byl úplně mimo a osobně přijít nechtěl, že by nesnesl sedět tu a koukat se na naši malou. Prostě se teď nedokáže vyskytovat blízko malých dětí.