Tohle považuješ za urážku?
Pavlo, podívej se na sebe, máš strašně vážnej problém. Jednak problém se sebehodnocením (ve skutečnosti nepotřebuješ, aby tě ostatní povzbudili a pohladili - respektive, to ti pomůže na chvilku - ty potřebuješ, aby ses povzbudila a pohladila sama, ale toho nejsi schopna), jednak problém s něčím co zavání obsedantně kompulzivní poruchou.
A podívej se na tu situaci: já ti napíšu, že tvůj životní styl, kde se systematicky přepracováváš, naprosto nejsi schopna odpočívat a máš chronický nedostatek spánku, je naprosto nezdravý - a ty se cítíš uražena. Něco je špatně, zdravá reakce by byla se nad tím zamyslet a praštit se do čela - nojo, vždyť tenhle životní styl fakt není zdravej ani trochu! Aha! Co s tím?
Ale tvoje reakce je ve smyslu - já jsem ti znehodhotila jednu ze tvých mnoha činností, které děláš ve snaze dělat vše dokonale. Řekla jsem si, že nejen to dokonalé není, ale že dokonce se to dokonalosti ani neblíží - a tím se cítíš ublížená, to tě ohrožuje.

Pavlo, už proto, že zmínku o tom, že žiješ veskrz naprosto nezdravě, považuješ za urážku - vem to jako ilustraci toho, jak vážná ta situace je - seber se a utíkej za odborníkem. Možná by bylo dobré začít u dobrého psychologa, začít rozmotávat, co že to znamená, že musím podávat jeden výkon za druhým, abych si zasloužila - co? Lásku ostatních? Trochu sebeúcty? Spokojenost? Jenže po pravdě, ono to z tvého psaní vyznívá tak, že nic z toho tím dosáhnout nelze - ostatní by uvítali, kdybys makala méně, sebeúcta se takhle vytvořit nedá, spokojeností nepřekypuješ.

Nutně potřebuješ pomoc. A zakopanej pes bude někde tam, kde máš to, jak se díváš sama na sebe a jak sama sebe hodnotíš. Nemůžeš za to, nějakým způsobem tě život dovedl do takovéhle fáze, ale vem to jako varovnou kontrolku v autě - když ji člověk ignoruje a nedojede do servisu včas, tak už to nejede.