Ahoj Raduše :).Musím se smát,když čtu Tvoje řádky.Jako kdybych psala já o svých pocitech.Taky jsem otrávená,že na to ani slova neexistují.Můj únik s toho všeho je,že pořád přemýšlím nad smrtí a taky bych to nemohla udělat srabácky,protože mám 13 letou holku,která má jenom mě.Mám to snad celej život,ale tak nějak se to pořád nashromažduje a nashromažduje.Léčim se už dlouho,ale stejně se to občas oběví a to v takové míře,že to dopadá tak,že se chodim koukat na vlakáč.Je to fakt supr nemoc:).Trpím maniodepresí,takže už ted vím,že po tutom úletu bude zas následovat mánie.To znamená,že budu zase tak štastná,jako kdybych vyhrála melouna.Taky si to tady sem tam čtu,ale píšu poprvé,protože jsi mě fakt rozesmála-já vím,neni na tom nic k smíchu!Víš co je na tom nejhorší,co když se nám to jednou povede...Asi se rouhám,ale mě při tutěch stavech drží jen ta holka.Musela by do děcáku,to by byla fakt velká svinárna.Napiš,až budeš chtít-pokecáme.Ahoj Denisa