Start byl dobry. Prvni tyden jsem mela porad nekoho k ruce a ja byla prevazne v posteli se Simonem(rodila jsem doma, takze opravdu cely prvni tyden). Druhy tyden manzel uz pracoval pul dne a pul dne se jeste venoval starsimu. Pak uz jsem na ne byla sama. V tech prvnich dvou tydnech Simon zacal spat viceme mene hezky, az na male vykyvy se budil poprve ve 4h rano a pak az treba v 8h, chodil spat s nami. Zadna velka unava nebyla. Po obede jsem klidne spala se starsim, Simon spal dost i pres den. Kdyz jsem mohla, upichla jsem Robina babicce na prochazku. Ty prvni dva tydny byly dost pozvolny. Myslim si, ze se dost vyplatili. U obou kluku jsme mela problem, ze se spatne prisavali. U Simona uz jsme byla zkusenejsi, navic jsem vedela, ze na to rozkojit se poradne mam ty dva tydny, pak uz nepujde, abych ho nechavala pul hodiny se prisavat (s tim meli problem oba dva) a pak se teprv treba pul hodiny kojit. Nechat Robina hodinu a venovat se malemu savci proste neslo. Takze jsem tomu venovala hodne usili. A povedlo se, za ty dva tydny jsme az na nejake vypjate situace, kdy jsem radsi pouzila kloboucek, zvladli kojeni relativne rychle. Robina jsem uz pred porodem naucila, ze obcas musi pockat, tak se s prichodem brachy pro nej moc nezmenilo (to, ze musi pockat jsem pouzivala jen u kojeni), jinak vetsinou cekaval Simon. A hlavne jsem na radu veci rezignovala. Dulezite bylo, aby meli, co na sebe (zlata susicka, ze odpadlo vsechno zehleni). A jidlo pro nas s Robinem. Zbytek, jen kdyz byl cas a sila. :D Ono se to brzo zabehlo.