| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Přidat odpověď

""Nie" u nás proste neuspeje. Je schopný ťa obviniť, že nevieš kudy kam a nevieš, čo na to povedať."
Petko, myslím, že vás krásně drží na háku.
Když mě dítě začne obviňovat, že nevím kudy kam, ani mu svoje rozhodnutí nedovedu zdůvodnit, není mojí povinností, ani koneckonců není vhodné zdůvodňovat dál a víc - to je pubertální hra - to chtějí, když budeš argumentovat dost dlouho, nějaká skulina se najde a mají tě.
Když tě obviní, že nevíš kudy kam a nevíš co odpovědět, je na místě odpověď: "To si klidně můžeš myslet, ale my jsme tvoji rodiče, na rozdíl od tebe my jsme už dospělí, a my za tebe máme zodpovědnost. A my jsme rozhodli, že se tetovat nedáš. I když se ti to sebevíc nelíbí a považuješ to za nesmyslné rozhodnutí, my na něm trváme."
A šmytec, žádné další diskuse. Puberta není o tom, že nad puberťákama vyhráváme argumentační války - to ostatně nejde. Pokud je nějaké rozhodnutí, které se týká dítěte, a které je tak důležité, že je nutné ho prosadit, jednou vysvětlím svoje důvody jen pro informaci a dál už neargumentuju. Jen opakuju - já jsem matka a moje rozhodnutí platí.
Před delší dobou jsme měly s dcerou takovej konflikt, ona mě obvinila, že se zajímám jen o jeden aspekt jejího života, pak zase, že se o ni nezajímám vůbec, pak zase, že kdybych se nezajímala o to, o co se zajímám, tak by tenhle aspekt byl u ní v pořádku - ale že právě můj zájem způsobuje, že ona ze vzdoru naschvál to v pořádku nemá. Tehdy jsem jí řekla něco ve smyslu: Milá dcero, já jsem tvoje matka a mám tě ráda a není mi jedno, jak dopadneš. Proto mě některé věci zajímají a do některých věcí tě strkám. Nemůžeš s tím nic udělat, protože to je přírodní zákon, něco jako zemská přitažlivost, tak to prostě bylo, je a ještě dlouho bude.
Kupodivu po tomhle mém projevu se uklidnila a k tomuhle tématu se od té doby více než rok nevrátila.

Jak jsem psala v jiné diskusi, Mikuláš mi připadá, jako když vezmeš batole v "první pubertě", které zkouší hranice. On už je v té pravé pubertě, a zase ty hranice zkouší, možná právě proto, že dosud je moc nemíval. Hranice nastavím, sdělím jejich důvod, a dál už jen asertivně opakuju, že na nich trvám.
Měnit je jsem ochotná, až když se změní okolnosti, ne kvůli tomu, že dítě protestuje, vzteká se, křičí nebo brečí.

Předchozí 

Tip: Chcete uveřejnit zajímavou informaci také na hlavní straně Rodina.cz?
Autor příspěvku: Registrovaný
Do této diskuze mohou přispívat pouze registrovaní uživatelé.
Název:

Text:

Pokud nejste robot, odpovězte na otázku: 3+2= 
:-) ~:-D ~;) ~;(( ~:( ~k~ ~j~ ~f~ ~g~ ~Rv ~R^ ~s~ :-© ~l~ ~m~ ~n~ ~o~ ~p~ ~q~ ~2~ ~t~ ~v~ ~w~ ~x~ ~y~ ~z~ ~a~ ~b~ ~c~ ~d~ ~e~ ~h~ ~3~ ~4~ ~5~ ~6~ ~7~ ~8~ 
Pravidla diskuzí:
Je nepřijatelné vkládat příspěvky, které jsou neplacenou reklamou (chcete-li reklamu, kontaktujte redakce@rodina.cz), které jsou urážlivé, vulgární, rasistické nebo v rozporu se zájmy serveru Rodina.cz. Redakce si vyhrazuje právo takové příspěvky odstraňovat.

Přečtěte si pečlivě úplná pravidla diskuzí.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.