Jako bych to psala já, souhlasí ty roky i ta kila a dlouholetá samota. Nevím, co se s tím dá dělat, moc přirozených prostorů k seznámení kromě školy nebo práce není a pokud už člověk dostudoval a pohybuje se v ženských kolektivech... V tramvaji a v obchodě moc lidí nemá odvahu oslovit někoho cizího. Některé kamarádky uspěly na seznamce, ale to chce odvahu, dát tomu čas a mít trochu hroší kůži. A dobré rady už neposlouchám, protože to nejde: být na jednu stranu na pohled atraktivní a na druhou stranu zas ne moc, aby to nepůsobilo nedostupně; na jednu stranu se chlapovi člověk nesmí věšet na krk, mluvit o rodině či o dětech a vypadat, že ho chce; a na druhou stranu je nutné nevypadat emancipovaně a ukázat, že je pro něho vedle tebe místo... Jsem teď ve fázi, kdy na to kašlu.