Už bych chtěla chlapa. Mít s kým trávit čas, mít s kým jet na dovolenou, mít s kým sdílet radosti i starosti, mít se o koho opřít, mít partnera pro život a časem mít děti.

Místo toho mi už několik let chodí oznámení o tom, která spolužačka, kamarádka nebo příbuzná se zrovna vdává. Pořád někdo rodí nebo je těhotný nebo aspoň šťastně zamilovaný a já jsem pořád sama.

Nevím, kde hledat. Chlapi se za mnou moc neotáčejí, nejsem bůhvíjaká kráska a mám nějaká kila navíc. Snažím se s tím něco dělat, ale mám vrozenou vadu spalování, takže to moc nejde. Chodím upravená, namalovaná, hezky oblečená, ale ve finále jsem taková průměrná holka.

Letos mi bude 32, posledního partnera jsem měla ve čtyřiadvaceti, takže opravdu strádám.

Přijde mně, že všichni jsou už zadaní, když jdu někam do klubu, všechny ženské jsou tam mnohem hezčí, mě nikdo nikam nepozve, nepřijde pro mě tancovat.

Už asi ani nedoufám, ale fakt bych chtěla chlapa pro život.