Přidat odpověď
mám depku. jenže ne takovou, jak řekne kdekdo při čekání na autobus ve stylu ,,už mám z toho počasí fááákt depku,, ale začínám blbnout. především ale mám příšerný výkyvy nálady a došlo to tak daleko, že sem si způsobila dost nepěkné šrámy žiletkou na ruce. je to prokletí z dob puberty, kdy sem si občas ,,zasebepoškozovala,, a bylo mi lehko a klidně. upozorňuju že to bylo v době, kdy sem ani netušila, že něco jako emo existuje, neb asi ani vskutku neexistovali. dneska sem ovšem trpěla až nehorázným výbuchem energie, láskou ke svému aktivnímu dítku a brala sem kartáčkem (vyřazeným, pro pořádek) spáry dlaždic v koupelně. a teď babo raď - mám to řešit u odborníka, nebo čekat... jenže na co taky, že jo... až mi hrábne definitvně?
Předchozí