A ještě tohle - když jeden nechce a z nějakých důvodů ustoupí, obvykle to nebere až tak vážně jako ten, kdo to chce. Já bývalému manželovi řekla, že si ho nikdy nevezmu, když mi to cca po měsíci chození nabízel. Prostě jsem nechtěla. Pak jsem to udělala kvůli dítěti, přišlo mi to praktičtější než se soudit o příjmení, ale prostě ve mně vždycky bylo to, že to nebylo moje rozhodnutí a byla jsem k němu dotlačená okolnostmi.
Myslím, že o vztah/manželství, který vznikne na oboustranným chtění a dobrovolnosti pak oba mají větší zájem.