Ale to sou všechno plytký kecy. Každý se může přece zařídit podle sebe. Když budu chtít svobodu a téměř žádný povinnosti, tak si neudělám děti a budu si žít někde ve zbořenině, a po zbytek života budu konzumovat brambory, který si tam vypěstuju. Pak můžu od rána do večera zírat na slunce, pískat si pod jabloní s ptákama a říkat si, jak bezva ta svoboda je a jak sem vyzrála na život.
Pokud se rozhodnu mít děti, živit je a sebe, a dělat to tak nějak dobře, tak se nemůžu ohánět tím, že chci svobodu, protože ta už tady není, pokud mám za někoho zodpovědnost.
Takže když se chce, všechno de, je jenom důležitý si uvědomit, že když něco chci, něco musím obětovat. To je základ, a všechno ostatní sou kecy.