Mám s tím také problémy. Ze je lepší hned než později také už ze zkušenosti vím, a jsem ráda, že děti dorůstají věku, kdy mohu už něco udělat hned, a ne jen to nejnutnější a vše nechávat na potom, což potom nestíhám, zapomínám, hledám... resty se kupí nervozita vzrůstá.
Manžel se převychovává těžko, sám sebe dospělý člověk také těžko (já se u sebe snažím, ale jde to ztuha...), ale na dětech vidím, že důsledná výchova docela funguje. Mám docela živé a dost často se lidem jevící zcela neposlušné děti (když jsou unavené, předvádí se, tak je to kolikrát naprosto oprváněné a já sama mám problém to ustát-říkám si, kde dělám chybu, jaktože jsou tak nevychvoané, ale někdy vidím, že jsou jen hodně živé, v dvojici těžko zvladatelné... a také mě uklidňuje, že někdy se také jeví jako naprosto poslušné mírné a hodné děti
), ale jedno nám funguje. Vědí, že když řeknu, že něco mají uklidit, že to mají uklidit a jsem sama překvapená, jak něco i udělají. Jsem důsledná, ale není to tak, že přesto nejede vlak. Když jsou unavení, bylo by toho hodně, tak přimhuřuju oko, pomáhám s úklidem a nemusí uklidit vše co rozházeli, když je toho moc nezvládli by to... a dost často se také musí počkat až na to, když mají motivaci to udělat. Tj. bude pohádka, a jestli to neutřeš, tak se nebudeš moci dívat... nebo pospěš si a utři to, aby ses mohl dívat na celou pohádku.. tak to většinou funguje. Do té doby to tam bude rozházené (samozřejm když rozlijí něco co nepočká, tak nastupuje přísnost, nebo neztrácím nervy a utřu sama..) Věk: 3,5 roku. Ale tak je to se vším. Snažím se aby to nebylo vydírání, ale pravda je, že dokud není motivaci, děti dost často neudělají co se jim nechce... takže neříkám to nepříjemně, ale je to tak... a jsem až překvapená, jak ve svém věku, vezmou třeba dnes podanou lopatku a smetáček a zametou nepořádek co udělali. Docela dobře to zametl. A brácha na to, že on chce taky a taky ještě pekně zametl kus předsíně. Chce to čas a trpělivost (a samozřejmě to není perfektní), ale říkám si, že si pocvičili motoriku, nesli následky dělání bordelu, a já si kolikrát pocvičím nervy
)
Nefunguje to na 100%, to vůbec ne, ale někdy jsem až překvapená, že udělají co chci, protože vědí, že tomu stejně neutečou. I když dost často to musí počkat na motivaci. A také říkám, když přijdou s novou věcí co chtějí, už je tu moc velký nepořádek, něco musíme uklidit a oni mají motivaci a už to je
(také pomůžu když je toho více nebo složitější)... a přimhuřuju oko, když jsou unavené apod. a už vím, že jsem byla až moc důsledná v zbytečně nízkém věku... že bych si ušetřila nervy kdybych počkala až povyrostou.