jsem vychovaná zcela nepořádnou matkou a po jistých peripetiích je ze mě dosti pořádný tvor, tedy alespoň v mezích malého dítěte a potkana a kočky. je to o tom, že mě prostě dráždí když je nepořádek a vůbec mi nevadí, že o takových lidech se píšou články už i tady na rodině, jak sme narušený a nejistý. zcela vyrovnaně je mi to šum fuk přítel pomáhá, ale krom zcela zautomatizovaných akcí jen na konrétní požadavek. on to nevidí, fakt nevidí. takže nejít příkladem, ale říkat a říkat a říkat. přítelovi sem tak zautomatizovala, že věší prádlo kdykoliv je doma a slyší, že doprala pračka, kdykoliv jde v kuchyni a vidí umyté nádobí, uklidí ho (neutíráme, šak to uschne samo) a rovná boty když je prcek v záchvatu škodivosti rozhází po chodbě. na žádost pak zamete, umeje nádobí atd, ale až budu v práci, je mi jasný, že pokud bude doma dřív, bude to stále na žádost, takže si vzpomenout a napsat zprávu - vyvětrej, ustel, seber prádlo a dej ho na postel a smej nádobí, statní udělám já. a pak vím, že to udělá. jinak ne