Stres jsem nezvládala v podstatě nikdy, ale vždycky jsem s tím bojovala tak nějak sama uvnitř. Teď mám pocit, že jsem na hraně, kdy někde na ulici dostanu hysterák z ničeho nic, z nějaký maličkosti. V podstatě neprocházím žádným dramatickým obdobím, ale roky se to kupí kapka po kapce, teď mám o něco víc náročnější období a mám pocit, že prasknu. Zhubla jsem, v noci nespím, je to téměž každou noc, co se vzbudím něco málo po třetí hodině a už neusnu. Z nevyspání mám průjem, stažený, bolavý žaludek, opožděnou menstruaci a dělám v běžné denní činnosti jednu chybu za druhou. Jdu po ulici a začnou mi téct slzy, nevnímám lidi, dokud mě třeba známý vyloženě zblízka nepozdraví, tak prostě nevidím, neslyším. Jsem hnusná na děti. Jak z toho ven?