No já X-krát "štěstí" neměla, ale věřím tomu, že v životě věci jsou, jak mají být a jedna věc by se nestala bez druhé. Kdybych seděla doma a čekala na štěstí, nejsem teď šťastná. Jak poznáš bez toho, aniž bys druhého alespoň oslovila, že je to ten pravý(ta pravá)? To jako někoho vidíš na zastávce, vůbec ho neznáš a řekneš si "ha, mám štěstí!"???
Podle toho, co se zde píše, je ten člověk ťuňta - to promiň. Jeho okolí už nemůže jít dál, než kam došlo, leda mu slečnu poslat balíkem.