Taky - jsou vztahy, kde počet dětí je striktně věcí domluvy, pokud se muž necítí na další dítě třeba kvůli financím, dítě není.
A jsou vztahy, kde počet dětí i věkové rozestupy jsou spíš v kompetenci ženy, muž na to reaguje tak, že se snaží uživit třeba i zvýšenou aktivitou následně děti, které zplodili spíš víc na přání ženy.

S prvním typem muže těžko někdo hne, aby lítal po přivýdělcích, spíš pošle do práce ženu nebo řekne, že další dítě už ne. Druhý se třeba zase nezapojí doma, ale žena má takový životní styl, jaký chce a takový počet dětí, jaký chce a on se k tomu postaví čelem, nečeká, že manželka bude více šetřit.
Pán mi připadal druhý typ.

Co je lepší, toť otázka.