A ještě si neodpustím jednu věc. Ty tu píšeš v některém z výše vložených příspěvků, že určitě budeš líp vzpomínat na to, že jste si mohli vše dovolit a nemuseli jste se hrabat z dluhů... to je žel často jen pozlátko, protože znám děti, které zažily obojí - naprosto průměrný život, a pak velké bohatství, ve kterém dospěly a dnes v něm mají i své životy, žel oba dost smutné. Bohaté dětství prožívaly tak, že plakaly, že nechtějí jet na dovolenou na Floridu na 2 měsíce, ale rády by taky řádily s dětmi venku a jeli třeba s vrstevníky na tábor, že by rády s nima oběma vyrazili jen tak na procházku do lesa a že by s nimi chtěly trávit více času jako tenkrát.
Navíc mě třeba zarazilo, jak moc dospělé děti známých, o kterých jsem psala, kde muž odešel v 50 letech za mladou náruživou, stojí stále na straně bohatého tatínka. Ten totiž na rozdíl od maminky to někam dotáhl, je bohatý! Maminka, která s nimi (bylo tam více dětí než 3) lítala po kroužcích, rozvážela je, svážela je, plnila jim nejrotodivnější přání... v jejich očích si jen moc vyskakovala a vyžívala se v bohatství, které poskytoval tatínek a doma byl prý stabilní bordel - mám děti jen 2 a i kdybych se přetrhla, tak uklizeno je vždy jen do chvíle než přijde 1 člen rodiny domů
Přístup dětí po rozvodu mě zasáhl nejvíc.
- nikdo z dnes už dospělých dětí nedoceňuje, že ta maminka poskytovala ono zázemí, které tatínek potřeboval, aby mohl dostat firmu tam, kam dostal a že to ani pro ni nebylo zrovna jednoduché a že je normální, že i chtěla po dětech, aby uklízely, aby doma pomáhaly...