Nedávno bych tvrdila, že znám několik rodin fungujících na stejném principu včetně nás ku spokojenosti všech, ale žel dnes už to tvrdit nemůžu. Jedni známí se ve věku 50 let rozvedli, chlap si našel mladičkou náruživou , jeho žena, která byla celé roky doma a pečovala o děti (ovšem hezká ženská) teď dělá sanitárku v nemocnici a je vděčná, že ji vůbec někdo zaměstnal Další pár žil podobně bez mála 20 let, ale ke konci, kdy už děti dospěly a o maminku opravdu už nestály a ona si připadala nadbytečná, tak na stará kolena měla velké štěstí a z uklízečky, pak asistentky pro žáka tamtéž nakonec dělá učitelku a studuje VŠ - jsou spokojení moc, jen její manžel rencá, že už doma není tak naklizeno, stabilně napečeno, navařeno... jako dřív, ale jeho žena jen kvete Další rodina, kde byla žena doma 20 let jsou dnes na rozvod, protože žena šla do práce - rovněž učí a muž není schopný "utáhnout" fakt, že žena už nefunguje jen pro něj A my:doma jsem byla skoro 10 let a už chodím do práce - jsem spokojenější, vyrovnanější a do práce si chodím odpočinout od rodiny, údržby domácnosti... U dítěte ve třídě je jedna maminka taky takhle řekněme vydržovaná doma a nevím, nepřijde mi, že zářila spokojení a štěstím - spíše to vyšlo z toho, že nemá žádné vzdělání a nebavilo ji se znemožňovat na pohovorech...
Včerejší díl výměny jsem sledovala od druhé poloviny a myslím, že v té rodině, kde muž pracoval od nevidím do nevidím nastane brzy změna, protože muži začala docházet, že opravdu růst jeho dětí jde okolo něj... myslím, že rovněž mu došlo proč se tak honí - vysoký standart ženy, zbytečné utrácení, kde není potřeba... a myslím, že ten muž má zdraví taky jen jedno a dřív nebo později se ta jeho přepracovanost na něm projeví...