Zufi,
já to chápu tak, že je lepší trávit čas s dětmi než úklidem. Není nutno mít doma bordel, ale na druhou stranu ne vždy jde stíhat všechno, ja už tu padlo, odvíjí se to často od velikosti domu, počtu členů domácnosti, jejich věku a také záleží na jejich povaze....
My jsme ukázkový příklad toho, že jsou některé věci vrozené. Já mám odpor k takovému tomu mytí, utírání, luxování, ale muž i děti tohle udělají v pohodě a v pěti jim to jde od ruky....Ale nejdřív já musím roztřídit to, co jim kde upadne a to je horor, protože nedokážu stát pěti lidem permanentně za zadkem a můžu ječet, dupat, mlátit hlavou o zeď a nic se nemění....prostě buď to ohlídám nebo to udělám sama, ale ty věci se na místo samy nevrátí a jim pěti je to úplně jedno, kde se co válí....Děti můžu zkoušet vychovávat (a že se snažím), ale když jsou povahově spíš lemplové a vidí příklad u tatínka, jde to špatně nebo vůbec...
A že já bych nejradši měla i špandlíky roztříděné podle barev a hlavičky jedním směrem , ale to fakt po nikom nechci, mně by stačilo, kdyby si každý večer hodili špínu do koše (a máme v každém patře, aby nemuseli daleko , aby aktovku donesly až do svého pokoje, aby boty dali do botníku a bundu na věšák.....prostě jen ty základní věci....a fakt nevím, jak to změnit . Když jsem u toho, ohlídám to, ale rozpětit (nebo alespoň rozčtvrtit) se nedokážu .
Takže náš binec je o tom, že se všude něco válí. Buď můžu kmitat za šest lidí a pak tu bude i vytřeno, vyluxování a utřený prach, protože prázdné povrchy se snadno udržují, ale děti si budou žít vlastním životem, na což mi ve věku 6 - 10 let přijdou malé, nebo holt budu uklízet je po sobě, jednou za čas obětuju noc nebo prázdniny a zpacifikuju to i za ostatní, ale bude tu permanentní binec a já budu s dětmi i prožívat a sdílet.