To o tom duši a tělu přemýšlím také, resp. přemýšlím, proč jsem se narodila zrovna JÁ a podle mě to není náhoda, že jsem se JÁ narodila, tj. že je dost možné, že se narodím znovu atd. ...
Ale to, že ničíme planetu apod., z pohledu obyčejného člověka ano, ale z pohledu z vesmíru? Vem si, jak je planeta ohromná, z pohledu vesmíru zabíráme na ní cca 1 milimetr na povrchu ... nebojím se, že svojí činností něco ovlivňujeme, nevěřím tomu (to ale neznamená, že se nechovám ekologicky).
A že se v nejbližší době něco stane (nějaká planeta přiletí, velká katastrofa apod)? Hmmm, kolik je generací lidí na světě a proč bychom to měli zažít zrovna my? Jaká je pravděpodobnost z hlediska délky existence planety země a lidstva, že se to stane během naší (řádově 80 leté) působnosti zde. Já bych si tolik nevěřila, spíš jsme zblblí a ovlilvněný různejma katastrofickejma filmama a představa katastrofy nás (chtě nechtě) na jednu stranu děsí, na druhou vzrušuje.