Pár duší se ozvalo, že mívá různé vize, často spojené s údajnou brzkou změnou na Zemi.

Já napíšu tu svou: Planetu Zemi beru jako svou Matku. A vidím, že stále víc trpí. Myslíme si, že je to náš domov, náš majetek, ale ono ne, jsme tu jen na návštěvě a chováme se tu jako hulváti. A ona dostává od nás víc ran, než snese. Takže nás čeká něco, co nejspíš přijít muselo. Hodně se mluvívá o tajemné planetě Nibiru, se kterou bychom se mohli brzy setkat. A mohlo by dojít k zajímavým příhodám. V momentě, když jsem tuhle informaci slyšela od člověka, kterému věřím, byla jsem hodně naštvaná, hlavně na něj, protože to řekl před spoustou vyděšených lidí, kteří na takovéhle zprávy nebyli vůbec překvapeni. Ale asi někteří stále nevěří a žijí si v přesvědčení, že si tady mohou dělat co chtějí. Zároveň jsem se přestala bát údajně předpokládaného konce světa. A začala věřit to, že duše se neztratí. Fyzické tělo se dá odložit a jít zase dál.
To je jedna věc. Druhá, kterou tak nějak poslední dobou vnímám jako pravděpodobnější, že se do té doby zvládne lidstvo zničit samo.
Máte někdo podobné pocity?