Bin, videla jsem na jine diskusi tvuj dnesni prispevek, jak jsi psala, ze jsi mela termin na Mikulase. Ja shodou okolnosti take mela v roce 2008 termin na Mikulase, jen nas melo tehdy byt 5:-( V cervenci par dni pred mymi narozeninami jsem o miminko prisla (v 18tt). Proste na bezne kontrole se zjistilo, ze srdce netluce, a to po vsech detailnich UTZ a testech. Nemela jsme zadne bolesti, ani krvaceni, proste nic, bylo to jako rana z cisteho nebe a muj nejstrasnejsi moment v zivote. Dodnes si to vybavim, ta slova, a takovou bolest na miste, kde je srdce...pak jsem to volala manzelovi, prijel, jeli jsme do porodnice, vyvolali porod, ktery nastal druhy den rano, manzel stihl prijet, abychom byli spolu, pak revize, prvni setkani a zaroven posledni rozlouceni s miminkem a pak domu ke dvema detem, ktere se na brasku tak tesily. Pamatuju si ty pocity, ktere jsem tehdy mela, hlavne vim, ze jsem se chtela co nejdrive snazit o dalsi miminko. Z pocatku jsem hodne brecela, ale nejvic, kdyz jsem o tom nekomu rikala. Pak jsem zjistila, ze je pro mne nejlepsi se s tim vyporadat sama, kdyz jsem totiz o tom s nekym mluvila, strasne mne to rozlitostnovalo. Postupne behem tydnu to nejhorsi preslo, po 5 mesicich jsem opet otehotnela. Byl to strasny stres, nejradeji bych tehdy chodila na kontroly na UTZ denne, hrozne jsem se bala a hlavne si nemohla oddychnout po 12tt, ale vedela jsem, ze tohle mne muze potkat i pozdeji. Nakonec se maly narodila akutne cisarem ve 37tt. Na vine byla moje leidenska mutace, coz jsme zjistili az po cisari, kdyz jsem dostala trombozu zily. Teprve tehdy udelali testy. Beru to pozitivne, ze mam i pres tuhle poruchu 3 deti ze 4, beru to jako velike stesti a jsem za to vdecna. Nase deti jinak o braskovi vedi, pamatuji si ho a obcas si pohladi urnicku (to musi znit silene, ale neni

Nicmene k Tobe, znas se sama nejlip, mozna Ti pomuze o tom s nekym mluvit, mozna ne, ale 100% Ti pomuze cas, par tydnu udela divy, jen je treba je prezit. Zkus si to casem nepripominat, nerikat si treba ze kdyz myslis na neco jineho, nebo se necemu smejes (ano, i to prijde), ze bys nemela, ze bys mela porad byt smutna. Mas to opravdu ve vlastnich rukou, nebo spis ve vlastni hlave, nebojuj s tim (vyhrat nemuzes), nech to prejit jako vlnu. A pokud se tak oba rozhodnete, vrhnete se do dalsiho pokusu co nejdriv. To pomuze nejvic. Preju, at ta nejhorsi bolest pomine co nejdriv!