Mně u výběru hlídací osoby jde především a hlavně o její vztah k (mému) dítěti. To je nejdůležitější věc, po které se koukám: jestli si padnou do oka.
Když jsme v synově roce hledali paní na hlídání, našla mi agentura paní. Přišli jsme k ní domů - v zastaralém nemastném neslaném bytě byla z mého pohledu nemastná neslaná paní... NICMÉNĚ syn se k ní okamžitě velice měl, hned se za ní šel mazlit a hodinu si s ní hned sám hrál, krámoval jí ve skříních a choval se tam jak doma, ačkoli zrovna v té době byl na maximu separační úzkosti, nechtěl ode mne z náruče a cizí lidi nesnesl.
Prostě syn si paní "vybral" a dobře udělal, jak se i pak potvrdilo. Neměla problém se mu přizpůsobit jak bylo potřeba, klidně s ním šla na celej den jezdit s kočárem a pozorovat pejsky v parku, prostě opravdu pro něj dělala to nejlepší, co bylo aktuálně z její strany možné.

Čili já bych se primárně zajímala o Tebe a o Tvůj bejvák až v druhé řadě. Schodů bych se nebála, my máme schodiště taky, syn po něm umí chodit s dostatečnou jistotou a obratností, a není kamikadze.
Psa a zvěřinec máme taky, čili pro mne samozřejmost.