Xantipo,já mám úplně stejnou zkušenost - po tom, co jsem dříve zažívala na fotbalových zápasech (kluk toho naštěstí nechal a hraje florbal) je pro mě dnes hrozná radost a balzám na duši jet s mladším klukem na závody v judu. Tam si děti navzájem fandí, soupeři si podávají si ruce, dospěláci je k tomu vedou...je to taková zpočátku až zarážející krásná sportovní atmosféra, dbá se na etiku a rodiče jsou normální lidi, nikdo tam neřve na soupeře sprostě, nikdo nenadává rozhodčím.A je to tvrdý bojový sport, mužnost se nerovná tomu být sprostý macho.... Já se na hokej a fotbal podívám, ale radost z toho, že by dítě patřilo do této "kultury" bych teda neměla.