Něco trochu úsměvného v tom dnešním šedivém dni...
Dnes při odevzdávání 3,5leté dcery do školky se mého muže učitelky ptaly, kdy čekáme to naše miminko.
Muž mi posléze volal a byl totálně rozhozen ). Samozřejmě žádné miminko nečekáme, mně je 46 let, už ani další dítě mít po zákroku nemůžu (i když.. klidně bych měla), už tak se mi poslední dcera narodila dost pozdě. Byl tak mimo, že se ani nezeptal ve školce na to, co chtěl )). Vysvětloval učitelkám, že se nám opravdu nic nenarodí ). Učitelky totiž slyšely dceru, jak docela detailně líčila jiné holčičce ze školky, že se nám narodí miminko.
Přemýšlím, co dceru k tomu výroku vedlo . Má dva dospělé sourozence, žijí už jinde, hodně často si vede sama doma rozhovory - "dialogy", při kterých napodobuje další děti a navozuje různé situace. Doma se jí hodně věnujeme, do školky chodí stále, tam si svých vrstevníků hodně užije, vydrží si i hrát doma sama, a vůbec je tak nějak celkově bez problémů. Byl to její první výmysl, tak jen doufám, že to nebude nějak pokračovat dál a nezačne si vymýšlet pravidelně.

Možná jí skutečně nějakej ten mladší sourozenec chybí..

Už je mi jasný, proč se na mě v pátek při vyzvedávání dcerky ze školky jedna učitelka tak potutulně usmívala .

Stalo se vám něco podobného?