Z přítele bych nic netahala a ani nepožívala "ženské kličky" - on je inteligentní a ví, proč jsme spolu - a to dobrovolně. Tedy buď chce být se mnou a nebo s někým jiným, pokud má potřebu být s někým jiným, tak to asi bude můj problém a ne jeho a budu se zamýšlet nad sebou, proč není raději se mnou? Nebo usoudím, že je prima, když je kolem víc lidí a zúčastním se též. Pokud by mi nebylo příjemné, že chce např. jezdit na kole s kamarádkou - asi by toho kvůli mě nechal a nebo bychom nemohli být spolu, protože nejsem schopna ho brát jaký je.. Mimochodem, můj partner se s jnými zenami stýká jak v práci, tak při sportování, mluví s nimi i o nich - a to i přede mnou, na kole se zatím s žádnou projet nejel, jezdívá sám a nebo se mnou, a co bude - to se uvidí.. :) Když tak dám vědět :)
No, a kdybychom spoju nebyli dobrovolně a něco mi zásadně vadilo (třeba projížďky s jinými ženami) - asi budu zvažovat, proč to tak je, jestli je za tím, že je partnerovi s tou jinou ženou lépe, než se mnou a nebo jestli to je proto, že partner si potřebuje zasportovat a já nejsem sportovní typ na rozdíl od té druhé ženy a že si potřeboval jen s někým v tempu zaténovat) a pak to budu řešit. Dnes bych to již řešila, dnes už bych se nesnažila v sobě něco překonávat a "zvládat".. Nebyla bych s člověkem, který by také nechtěl být se mnou.. a kterému by tedy bylo lépe s někým jiným. Peklo na zemi tím, že musí se mnou žít když nechce, bych nikomu nechtěla připravit.