konečně to tady někdo řekl, mám absolutně totožný názor. Navíc, taky nejsem žárlivá člověk člověka vlastnit nemůže, i když mívám dojem, že si někteří lidé myslí opak, buď je s tebou rád a dobrovolně nebo prostě pešek a nevyšlo to, to se stává ... a žárlivost (ta ošklivá sestra lásky ) je naprosto zbytečná věc, z mého pohledu.
Kdysi jsme byli s manželem (ještě za svobodna od sebe), chtěl jít, nechala jsem ho, někoho měl (možná už i když jsme byli spolu, nevím, nepátrám, netrápí mě to), za tři měsíce se vracel zpátky takovou rychlostí, že jsem si říkala, že asi ví, proč chce se mnou být (tak samo, že jsem si chvilku hrála na nedostupnou, bojoval statečně). Je to už 12 let, nikdy jsem mu to ani slovem nevytkla a řekla bych, jestli tedy můžu za nás oba, že máme opravdu šťastné manželství, že jeden druhého milujeme, vážíme si toho druhého, prostě tak, jak si myslím, že to má být... a proto mu stoprocentně důvěřuju, ví o co by přišel a věřím, že to nebude riskovat, ruku do ohně nedám za nikoho, ale byla bych hodně zklamaná, to můžu říct ...
Půlroční odloučení tohoto vztahu (připadá mi narušený už tou nedůvěrou) může být dle mého fatální a nemusí se to vůbec týkat té slečny z smsky (snad přítel není tak pitomý, aby si tam nechával něco takového, když sama přiznáváš, jak šíleně jsi žárlivá, to snad ten druhý pozná). Ale přeju hodně štěstí
To že