I přesto ho mám stále ráda, o rodinu se stará dobře, je velice šikovný. Jako otec- to není zrovna ideální, ale snaží se.
Právě že nejhroší je ta nedůvěra a že prý neustále lžu a ještě se mu můžu při tom dívat do očí. Možná mám výhodu v tom, že jsem optimistka a život beru většinou s humorem, problémy si nepřipouštím , mám hodně známých. Tím že chodím do práce jsem z části na manželovi méně závislá , což mi taky vyhovuje , peníze jsou u nás tak é častým tématem.

Hodně jsem o žárlivosti přečetla, vím že to je velký problém. Můj manžel má jakoby ataky , jednou je dobře a po 3 měsích je to šílené. Střídají se u něho nálady jako noc a den, vždy ho nechávám v klidu , ale myslím že on je opravdu zralý na psychologa, protože se velmi trápí nejen žárlením, ale i v práci ap. S mým bratrem už rok nemluví, kvůli práci, že ho nechal ve štychu(nic tragického).Se svojí sestrou taky nemluvil pomalu 2 roky z toho důvodu, že se chová jak jejich děda, ten byl veliký despota a cholerik - on se na ni naštaval a prostě s ní přestal za to mluvit. Myslím že sestra měla pravdu, ale tihle lidé si stojí za svoji pravdou a jinou nepřijímají.
Manžel vyrůstal v rodině, kde otec byl alkoholik , matka mu umřela když pře 10 lety, od té doby to jde z kopce, asi i tam je zakopaný pes.